Někde mají i jména lékařů, my nemáme ani jména porodnic
Dopisování s úřady stále pokračuje a data o porodnicích pořád nemám. Ministerstvo zdravotnictví vrátilo 24. března ÚZISu k novému projednání zamítnutí mé žádosti o poskytnutí jmen porodnic – chybělo zdůvodnění, proč jména neposkytli. ÚZIS obratem vydal nové rozhodnutí, ve kterém žádost o zveřejnění jmen porodnic opět.. zamítl. A to ze dvou důvodů. První důvod je, že ÚZIS může informace poskytnout pouze „bez možnosti identifikace konkrétní osoby“. Už opravdu nevím, jak vysvětlit, že chci jména porodnic, ne jména pacientů. Jak mám někomu vysvětlit, že porodnice a pacient není jedno a to samé?! Důvod dvě je, že porodnicím se za poskytování informací do registrů neplatí. Informace tedy nevznikly s použitím veřejných prostředků, a proto o ně nemohu žádat na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. A to, že registry i ÚZIS z veřejných prostředků placené jsou, je asi jaksi úplně jedno. Takže jsem 23. 4. poslala nové odvolání na Ministerstvo zdravotnictví. Lhůta pro vyřízení byla 30 dní a odpověď jsem nedostala. Na konci června jsem zavolala na právní oddělení, jestli tam to mé odvolání mají a někde se neztratilo. Přepojili mě na paní, co to měla na starosti: „Ale vy jste to odvolání poslala pozdě..“ Já: „To určitě ne, posílala jsem to poslední den zákonné lhůty.“ Paní z ministerstva: „Hm.. To je možný. My jsme tu obálku vlastně ztratili, tak nevíme..“ Já: „A jak to tedy vypadá, kdy dostanu vaši odpověď?“ Ministerstvo: „Víte, my totiž nevíme, co s tím… Leží nám to tady na stole. On ten ÚZIS na naše námitky nereagoval, my jim to teda můžeme vrátit, aby to zamítnutí líp vysvětlili, oni to nejspíš zase nevysvětlí, a takhle si můžete dopisovat další dva roky..“ Chvíli pauza. „A to by vám asi k ničemu nebylo, že jo..“ Takže jsem se zeptala, jestli můžu udělat ještě něco dalšího, abych to urychlila, bylo mi řečeno, že ne, tak jsem slušně poděkovala a rozhodla se čekat. A čekala jsem další měsíc.. a čekala bych nejspíš doteď, kdyby mi Zuzka Candigliota z Ligy lidských práv neporadila poslat stížnost na nečinnost. Stížnost jsem poslala přímo ministrovi zdravotnictví a do týdne jsem měla odpověď, že ministerstvo ruší rozhodnutí ÚZISu a vrací mu to k novému projednání. Lhůta 15 dnů na to, aby ÚZIS své rozhodnutí vysvětlil, uplynula tento týden. A na odpověď zase čekám…
Zajímavé je, že to, co je problém zveřejnit u nás, je v mnoha zemích naprosto běžná věc a statistiky se objevují v celostátních novinách (např. Anglie). Jinde naopak (například v Irsku) musela zabojovat konkrétní organizace, aby byla data pro jednotlivé porodnice odtajněna, ale povedlo se to a nakonec mají i data o závažných poporodních poraněních. K údajům o jednotlivých porodnicích se lze dostat i na Slovensku (data o % císařských řezů a nástřihů hráze získala organizace Ženské kruhy). Takže u sousedů na Slovensku toto ženy vědět mohou, v České republice ne?
Někde jdou ještě dál a místo jmen porodnic zveřejňují i jména konkrétních lékařů (např. ve Virginii v USA vám po zadání poštovního směrovacího čísla (zkuste třeba 20101) vyjede seznam všech porodníků z dané oblasti s informací u kolika porodů byli, kolik provedli nástřihů hráze, císařských řezů, zda s nimi nějaká žena po předchozím císařském řezu porodila vaginálně apod. A jsou tu překvapivě porodníci, co téměř nástřih hráze nedělají (méně než 2 % epiziotomií na 250 vaginálních porodů) a naopak porodníci, kteří udělají nástřih více jak 50 % žen). Navíc se ukazuje, že zveřejnění jmen lékařů vede k poklesu počtu císařských řezů.
Už je to skoro rok, co se snažím zjistit údaje o tom, jak se kde rodí, a neposunulo se to nikam. Popsali jsme spousty papírů, strávili s tím spousty času a výsledek nula. Nejenom, že jména nemám, ale neznám ani důvod, proč je nelze zveřejnit. Za celý rok to nebyly naše úřady schopny vysvětlit. Protože nevím, proč jména nelze zveřejnit, nemůžu toto rozhodnutí ani nijak dál napadnout.
Je tedy načase získat ta data jinou cestou 