Jak se daří získávat informace
Jak jsme na tom se jmény porodnic? Dají se vůbec získat? V říjnu 2014 volám na ÚZIS a ptám se, jestli je možné získat data o celkovém počtu porodů, počtu císařských řezů, akutních císařských řezů, porodů kleštěmi a VEXem a počtu nástřihů hráze v jednotlivých porodnicích i se jmény porodnic. Z webu mi není jasné, jak to přesně je (postupně ale zjišťuju, že to nejspíš není jasné ani na ÚZISu). Po telefonu se dozvídám, že nemocnice musejí se zveřejněním údajů souhlasit, ale že ÚZIS už má od všech nemocnic předvyplněné souhlasy s tím, komu všemu mohou informace poskytnout, a že ty souhlasy projdou a podle nich mi data pošlou. Zní to jednoduše a snadně. 22.10. posílám tedy mailem žádost.
18.11. přichází odpověď, že údaje lze poskytnout „pouze v agregované podobě za ČR nebo územní celky“. Pokud chci údaje za jednotlivé porodnice, musím vzít formulář, co mi zaslal ÚZIS, rozeslat ho všem porodnicím v ČR a porodnice mi mají (ale nemusejí) potvrdit, že ÚZIS mi může dát jejich data. Volám znovu na ÚZIS. Do telefonu se dozvídám, že mi to jako soukromé osobě stejně žádná porodnice nepotvrdí. S tím musím souhlasit, protože například VFN (Apolinář) nebo Thomayerova nemocnice Krč v Praze na přímý dotaz na počet porodů za rok nebo počet císařských řezů nic nesdělily. Když to samy nepošlou po mailu těhotné ženě, co si vybírá porodnici, těžko mi podepíší, aby jejich údaje poskytl ÚZIS. Domlouvám se tedy s ÚZISem, aby mi dali data o jednotlivých porodnicích anonymně pod kódy – ať alespoň vidím, jestli se mezi sebou porodnice nějak liší a má cenu se tím zabývat. Dostávám první tabulku s daty, něco málo za ně musím zaplatit, ale jinak všechno funguje dobře. Až na to, že mezi porodnicemi jsou opravdu veliké rozdíly, což mě trochu vyděsí. Takže samozřejmě chci ta jména porodnic.
13. 1. posílám žádost dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a prosím ÚZIS o zveřejnění jmen porodnic a počtu porodů, císařských řezů atd. 15. 1. se žádost zamítá. Se Zuzkou Candigliota z Ligy lidských práv 30. 1. posíláme stížnost, protože zamítnutí nebylo po formální stránce v pořádku. 5. 2. ÚZIS mou žádost o poskytnutí informací opět odmítá. Píšeme odvolání, které ÚZIS postupuje Ministerstvu zdravotnictví jako nadřízenému orgánu. 24. 3. jsem dostala rozhodnutí z Ministerstva zdravotnictví, že zamítnutí žádosti, které vydal ÚZIS, se zrušuje a věc se vrací ÚZISu k novému projednání. Víceméně chybí zdůvodnění toho, proč mi ÚZIS informace odmítl poskytnout.
Takže naděje tu ještě je.
Na druhou stranu, opravdu musí těhotná žena v naší zemi podstoupit tuhle mašinerii, aby se dozvěděla, kolik kde dělají císařských řezů nebo kolik kde je porodů za rok? Bez pomoci naprosto skvělé právničky (Zuzky Candigliota), které opravdu moc děkuji, bych neměla absolutně žádnou šanci. Úplně základní údaje o tom, jak se kde rodí, se snažím získat od října a vypadá to, že spíš dřív porodím, než se je dozvím.
Současně s ÚZISem jsem posílala žádost dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím do Národního referenčního centra, což je druhá organizace, která data do roku 2012 sbírala. Dozvídám se, že „jména poskytovatelů zdravotní péče nejsme oprávněni poskytovat a proto jsou nahrazeny kódy“ (podrobnější vysvětlení, proč údaje nelze poskytnout, chybí) a že „sekce porody obsahuje data jen do roku 2011“. Přikládám obrázek toho, jak data ze sekce porodů Národního referenčního centra vypadají:
Jestli toto nejsou údaje za rok 2012, tak je to tedy co? Rok 2011, označený pro zmatení veřejnosti jako rok 2012? Další snahu o získání dat vzdávám – přesvědčovat někoho, aby zveřejnil data, o kterých nejspíš ani neví, že je má, je na mě už trochu moc. Zvláštní je, že například ukazatel „Podíl císařských řezů ze všech porodů“ byl doporučen ke zveřejňování, protože „existuje předpoklad, že používání ukazatele umožní zvyšování kvality péče“, přesto jména porodnic zveřejnit nelze. Je skvělé, že tento projekt srovnávání nemocnic běžel, jen mi trochu uniká, jaký měl smysl, pokud se nedozvíme, která nemocnice je která. Z těch dat ze sekce porody to totiž nevypadá, že by si nemocnice, které dopadly v některých ukazatelích hůře, z toho něco dělaly a v dalším roce se zlepšily. Zdá se, že bez tlaku veřejnosti se nejspíš nezlepší vůbec nic.